UKÁZKA

Kdysi nedávno existoval jistý slavný muž, který mě nazýval Holkou. A o něm to tak trochu celé je. Myslela jsem, že je to jeho důvtipnost. Až mnohem později mi došlo, že je to zkrátka praktické. Měl takových slečen vícero a říkal nám Holko jen proto, aby si nás nepletl. Těch Holek Drzých, Tichých, Rozmarných, Vášnivých, Zamilovaných a Poblázněných běhá po světě celá řada. A tahle knížka vznikla hlavně pro ně, aby se dokázaly vyvarovat přízviska Neskutečně-Pitomá, které Holce, jež padne o své svobodné vůli pod ženáče, po právu náleží.

1. Kapitola: Amor magor

,,No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou.” Věra Chytilová

Trochu retro song, který nikdy neomrzí: Bonnie Tyler (nebo prostě třeba takovejhle remake) – I need a hero – pusťte si ho, ať vás čtení ještě více baví!

Když je holce –cet let, nemá v sobě pocit, že musí světu natrhnout prdel vlastní existencí, že se z ní každej musí posadit na zadek a rozhodně si, jsouc obyčejnou českou herečkou, nepřipravuje děkovnou Oscarovou řeč. Tedy já určitě ne. Mě vždycky šokovaly sny mých spolužaček, zvláště těch, které tou dobou ještě v ničem nehrály, dokonce často ani neuměly anglicky, jak vedou dojatě srdceryvnou řeč při předávání Oscarů jejich maličkosti za mimořádný herecký počin.

To mně se zdály úplně jiný sny. V podstatě měly všechny podobnej scénář, jen obsazení bylo proměnlivé. Spočívaly v jediné zdánlivě prosté, všem lidem přístupné věci. Toužila jsem po tom, aby přišel pan On, Miláček Jedinečný, kvůli kterému se mi roztočí SMĚRODATNÍK.

Směrodatník je alchymisticky přesnou kombinací běžícího kolovrátku mozku, srdce a tamtoho mezi nohama, se silným zásahem do duše. Jak se to stane, to nikdo netuší. Sejme vás to naprosto nepřipravené, třeba takhle:

Jdu do televize, pač mám schůzku se starším, zkušenějším a obr slavným scénáristou, kterého ke mně přidělili, neboť mé nápady na zbrusu nový scénář jsou prý vynikající, ale je zapotřebí vnutit mi pro sichr seriozního autora-scénáristu. Jistě, jak by ne. Jsem jen obyčejná herečka, která má za sebou pouhý tucet scénářů, tak je třeba přidělit mi mužný dozor. Nejlépe doživotně.

Nasraně čekám v křesílku. Nohy přehozené přes opěrku a dlouhej kouř. V tom zezadu přichází NĚKDO, kdo mi v příštích minutách zaseje zárodečné semínko, které mi později zlomí srdce.